Erasmus+ v praxi: čeští a slovenští žáci společně tvořili i diskutovali na ZŠ Jungmannova

„Během svého pobytu měli hosté možnost nahlédnout do běžné i inovativní výuky, sledovat práci našich žáků a aktivně se zapojit do vyučovacích hodin i projektových dnů.

 

Jedním z prvních společných momentů bylo propojení s třídou 4.A, se kterou jsme v úterý realizovali projektový den na téma Jihlava. Slovenská návštěva se zpočátku výuky účastnila především pozorovatelsky, aby získala představu o průběhu projektové výuky. Po přestávce se však žáci pustili do kreativní činnosti – ve skupinách vytvářeli krátké, přibližně minutové reklamy, v nichž představovali Jihlavu svým vlastním pohledem. Do práce se zapojili i hosté, kteří sdíleli zkušenosti, nápady a podporovali děti v jejich tvorbě.

 

 

Ještě silnější zážitek přinesla středa, kdy se slovensko-české setkání odehrálo přímo v naší třídě během projektového dne Čarodějnice. Tento projekt nebyl zaměřen jen na lidové tradice a zvyky, ale především na historické procesy honů na čarodějnice, otázky viny, spravedlnosti, strachu a moci davu.

Prostřednictvím her a zážitkových aktivit si žáci mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak snadno může vzniknout obvinění bez důkazů, a jak silně dokáže kolektivní tlak ovlivnit jednotlivce. Po svačině jsme se společně se slovenskou návštěvou zapojili do hry Tichá pošta, která názorně ukázala, jak se informace mohou cestou zkreslovat, přibývat k nim domněnky a jak snadno se z původně nevinného sdělení může stát „pravda“, které lidé uvěří.

Na tuto zkušenost navázala další aktivita: všichni zavřeli oči a paní učitelka tajně určila jednoho žáka v roli symbolického „zloděje“. Následovala diskuse, otázky, obviňování, obhajoby i ticho – každý se snažil pomocí intuice, pozorování a domněnek přijít na to, kdo je viníkem. Právě tato aktivita velmi silně otevřela téma toho, jak vzniká obvinění, jaké emoce ho provázejí a jak těžké je zůstat spravedlivý, když neznáme celou pravdu.

 

 

Závěrečná reflexe projektu vedla žáky k hlubšímu zamyšlení: „Jak se lidé cítili během skutečných čarodějnických procesů? Proč společnost hledala viníka svých obav a problémů? A může se něco podobného dít i dnes?“

Společně jsme dospěli k závěru, že historie čarodějnických procesů není jen kapitolou v učebnici dějepisu. Je varováním před ukvapenými soudy, manipulací, strachem z odlišnosti a slepou silou davu, která může přehlušit rozum i empatii. Projekt tak přirozeně propojil dějepis, občanskou výchovu i osobnostní rozvoj a dal dětem příležitost přemýšlet o hodnotách, které jsou důležité i v dnešní společnosti.

 

Setkání se slovenskými pedagogy a žáky bylo obohacující pro obě strany. Ukázalo, že smysluplná výuka dokáže překračovat hranice států, jazyků i předmětů – a že právě společné zážitky a diskuse jsou cestou k hlubšímu porozumění světu kolem nás.“