Historie

Historie školy – Almanach ke stažení

Naše škola v prosinci 2015 oslavila již 90. výročí od jejího založení. Od svého vzniku po současnost se škola mnohokrát stěhovala a mnohokrát měnila název podle toho, jaké byly potřeby společnosti v péči o děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Počátky speciálního školství pro mentálně postižené sahají do 19. století a na jejich vznik měl vliv rozvoj pedologie – vědy o dítěti s patologickými projevy všeho druhu. Školy vznikají v těsném spojení s vědou, což je zárukou odbornosti. Smyslem škol je vytvořit podmínky pro rozvoj dítěte a zabezpečit speciální vzdělávací obsahy a metody. Zprvu vznikaly pouze třídy, přičleněné k obecným školám. V Čechách vznikla první v Praze roku 1896 při obecné dívčí škole sv. Jakuba. Byla to v pořadí šestá pomocná třída na světě. Kromě dětí mentálně postižených do ní chodily i děti se sluchovými a řečovými vadami. Vesměs se jednalo o děti z chudých rodin. Vyučovalo se podle redukovaných učebních osnov pro první třídu obecné školy. Těžištěm výuky byly ruční práce, mimo to byla značná pozornost věnována mravní a náboženské výchově. Druhá pomocná třída vznikla roku 1903 v Libni. Ta už měla statut a učební plán. Do roku 1918 vzniklo na našem území 44 tříd. Byly zřizovány na základě ministerských výnosů z let 1905 a 1907. Tyto skutečnosti měly vliv i na vznik pomocného školství v Jihlavě.

Jihlava je v této době známa zvláštními národnostními poměry. Německé město se rychle počešťuje, narůstá počet českých zástupců v městských zastupitelských orgánech, dochází k hájení zájmů české menšiny. Výsledkem těchto snah je mimo jiné skutečnost, že v roce 1925 je ve městě zřízena i česká pomocná třída. Stalo se tak výnosem ministerstva školství a národní osvěty čís. 84.723/25-I ze dne 30. října 1925. Inspektorát státních menšinových škol v Jihlavě dal tuto skutečnost na vědomí správě 2. chlapecké obecné školy v Jihlavě dopisem ze dne 18. 11. 1925, ve kterém se praví:

Přihlížejíc k tomu, že v Jihlavě a v nejbližším okolí jest celkem 20 dětí duševně slabých (seznamy připojeny), docházejících do škol menšinových, povolilo ministerstvo školství a národní osvěty, aby při tamní škole chlapecké otevřena byla pro tyto dítky ihned až na další opatření pomocná třída, jež bude umístěna v tamní budově školní. O ustanovení potřebné síly učitelské uvědomuji Vás zvláště. Ve věci učiňte všecka další opatření tak, aby s vyučováním mohlo býti dne 1. prosince 1925 započato, a podejte sem o nich pro ministerstvo školství a národní osvěty zprávu. V úvahu připadající správy škol uvědomuji o zřízení pomocné třídy současně.
Všem správám obecných škol v Jihlavě na vědomí a k dalšímu opatření.

Školní inspektor: V. Komrs, v.r.

Pomocná třída byla umístěna v přízemí ve II. obecné škole chlapecké, tělocvičnu používala společně s obecnou školou, bohužel chyběla potřebná dílna. Vyučování začalo 1. 12. 1925 a řídící učitelkou byla ustanovena Josefa Doležalová z Náměště nad Oslavou.

Ve třídě bylo zapsáno 16 žáků, z toho bylo 11 debilních a 5 imbecilních. Byli to žáci, kteří chodili alespoň 3 roky bezúspěšně do obecné školy. Při přijímání dětí nemusela odborná komise úřadovat, protože rodiče přivedli děti dobrovolně. Ze školní kroniky můžeme vyčíst, že sociální péče, která se počíná u nás tak utěšeně rozvíjeti, nezapomíná ani na duševně úchylné jedince, na ubohé ty zakrnělé, porušené květy přírody. I oni mají důstojně lidsky žíti ku prospěchu společnosti lidské. Nejúčinnějším prostředkem k dosažení jmenovaného cíle je účelná výchova a výuka. Jako příčiny duševního nedostatku jsou v kronice uváděny především : příbuzenský sňatek, zanedbanost a podvýživa, nemoci, četná rodina v bídě, pády na hlavu, alkoholismus, těžké porody, dědičná zatížení. Z prvních 16 žáků bylo celkem 13 chlapců a pouze 3 dívky. 13 žáků bylo římskokatolického náboženství, 1 byl evangelík a 2 děti byly bez vyznání. Docházka do školy byla uspokojivá, pouze Kadlec Bohumil vynechal pro pobyt v nemocnici mnoho půldnů. Škola se starala i o chudou školní mládež. 14 dětí dostávalo celý rok školní potřeby, v zimě polévku, 2 děti ošacení a jednomu dítěti se dostalo obuvi od Ústřední Matice školské. Školní kronika uvádí i choroby, kterými tehdejší žáci nejčastěji trpěli. Byly to obtíže zažívací, chudokrevnost, anglická nemoc, chřipky a zápaly plic, černé kašle, TBC, bolení hlavy, kožní vyrážky, pády na hlavu, příušnice, spála, častá angína, nervové nemoci, revmatismus, plicní katary, zápal středního ucha, oční choroby.
Při vstupu do školy byly u žáků diagnostikovány tyto vady: poruchy zraku u 4 žáků, u 1 žáka porucha sluchu, duševní nedostatek pozornosti mělo 8 žáků, nedostatek paměti 10 žáků, nedostatek soudnosti 12 žáků a nedostatek vůle 10 žáků. Byly sledovány i zřejmé mravní vady: toulavost u 1 žáka, krádež u 3 žáků, lhavost u 4 dětí, krutost u 2 dětí, neobyčejná zlostnost rovněž u 2 dětí a 3 děti byly neslušné. Problémy s chybnou výslovností měli 4 žáci, 2 žáci trpěli chudobou výrazů a jejich řeč byla váhavá. Hodnocení prospěchu dětí bylo rozděleno do tří kategorií : dobrý, slabý, neschopný a u dětí se ještě uvádělo nadání pro určité činnosti. Tak například 5 žáků bylo nadaných zvláště pro kreslení, 2 pro psaní a 2 pro ruční práce výchovné. Mezi prvními žáky bylo 6 dobrých počtářů, 5 slabých a 5 neschopných. Mezi čtenáři byli 4 dobří, 8 slabých a 4 neschopní , 12 žáků bylo dobrých v kreslení a 4 slabí, 6 žáků bylo dobrých ve vyjadřování, 6 slabých a 4 neschopní. V mluvnici a pravopisu byli 3 žáci dobří, 5 slabých a 4 neschopní.

Koncem prvního školního roku dostalo se škole povzbuzujícího uznání od prosté cihlářské matky, která uvedla: „Nevím, co je to za školu, ta vaše, je prý to něco nového, ale vím, že náš hoch chodí do ní rád. Je už ve škole poslední rok a celá léta mi chodil za školu a nedal si říci po dobrém ani po zlém. Letos se nemohl dočkat vždy rána, chtěl chodit do školy i ve čtvrtek a v neděli.“

První absolventi školy se uplatnili v životě v těchto profesích : kočí, cihlář, obuvník, výpomocný dělník, tovární dělník, pekař, služebná, 5 žáků zůstalo doma u rodičů.

V roce 1926 vzniká v Jihlavě také německá pomocná třída, o té se bohužel nepodařilo získat žádné podrobnosti. Po válce v roce 1945 byly dokumenty údajně zničeny, a tak se dnes můžeme jen dohadovat, kolik žáků sem chodilo, jaké to byly děti a z jakých rodin.

1. srpna 1930 byla zřízena a otevřena druhá třída pomocná při II. obecné škole chlapecké s československým jazykem vyučovacím v Jihlavě a výnosem z 20. října 1931 byla zřízena samostatná škola pomocná se dvěma třídami. Jihlava se touto událostí přiřazuje k městům, která mají samostatné pomocné školy.
Řídící učitelka Josefa Doležalová se obětavě věnovala nejen svým svěřencům, ale snažila se i o propagaci školy na veřejnosti, o dobrou spolupráci s úřady, veřejností a rodiči. Jihlavské listy číslo 21 z května roku 1932 uveřejnily zprávu o besídce v pomocné škole.

Prvního prosince 1947 byl za pomoci okresní péče o mládež v Jihlavě dán do provozu provizorní internát v městském sirotčinci v Křížové ulici. Bylo v něm umístěno 7 dětí. Rodiče ale nebyli spokojeni s hygienou ani s celkovými poměry. Proto byla v červnu 1948 podána žádost o zřízení samostatného internátu pro úchylnou mládež z celého okresu. Internát byl veden po způsobu dětského domova. Školní rok 1947/48 byl ukončen předčasně, neboť ve městě i okolí propukla epidemie dětské obrny. 16. června byly zavřeny všechny školy a děti si pro vysvědčení chodily jednotlivě.

Dne 21.4. 1948 byl schválen školský zákon č. 95/48 o úpravě jednotného školství od školy mateřské přes obecnou až ke škole střední.Zavádí se termín „školy pro mládež vyžadující zvláštní péči“. Došlo i ke změně názvu školy - pomocná škola se mění na zvláštní školu. Mění se i rozdělení tříd, zvyšuje se počet vyučovacích hodin. Místo dosavadních tří stupňů vznikly čtyři : přípravný, nižší, střední a vyšší stupeň. Nové politické zřízení vyžaduje, aby se škola účastnila politického dění. Vzniká patronát s tabákovou továrnou, učitelé se stávají agitátory, na škole se oslavují různá výročí politických událostí.

Ve školním roce 1948/49 přišla škola o prostory v Dřevěných Mlýnech a tím i o tělocvičnu, školní kuchyň, pracovnu a zahradu. Učilo se v budově na Jakubském náměstí, dále v Komenského škole ve Fibichově ulici a potom v Křížové ulici č. 29. O prázdninách byl proveden soupis cikánských dětí a bylo zjištěno, že v Jihlavě žije 76 chlapců a 70 dívek ve věku od 6 do 13 let. Obecné školy se bránily přijmout tolik cikánských dětí, proto zemská školní rada povolila pro školní rok 1948/49 2 třídy pro cikány. Od 3. února 1949 se začalo vyučovat v opravené budově obchodní akademie ve třídě pro cikány. Ve školním roce 1949/50 je třída pro cikánské děti zrušena a děti jsou zařazeny do národních škol.

Padesátá léta jsou i dobou rozvoje péče o postižené děti. V roce 1950 začíná v Jihlavě ve spolupráci s lékařem kurz nápravy vadné výslovnosti, začíná se jezdit na ozdravné pobyty do školy v přírodě, pro cikánské ženy se zřizují kurzy šití. V roce 1951 bylo zahájeno vyučování v ozdravovně ve Vlásenicích. Pionýři přebírají patronát nad cikány a jihlavští učitelé bojují proti jejich negramotnosti. Ve školní roce 1952/53 už má škola 10 tříd, v nichž se učí 142 žáků a ve zvláštním dětském domově je umístěno celkem 39 dětí. V prosinci 1952 škola získala místnosti v Joštově ulici č. 3, byla to dílna, tělocvična a pracovna. V červenci 1953 se konala celostátní výstava lidové tvořivosti v Praze u Hybernů a na této výstavě byly k vidění i výrobky dětí ze zvláštní školy v Jihlavě. V této době byl také proveden průzkum dětí v Brtnici a zjistilo se, že je tam 18 dětí,které se značně v národní škole opožďují a některé z nich že již navštěvují zvláštní školu v Jihlavě. Proto byla ve školním roce 1953/54 zřízena zvláštní škola i v Brtnici. Tato škola byla zrušena ve školním roce 1960/61. V říjnu 1953 začala svou pravidelnou činnost na škole poradna pro duševní hygienu, kterou vedli lékaři z psychiatrické léčebny. V tomto roce se také otevírá v Jihlavě první ročník dálkového studia defektologie, kterou přednášejí profesoři z brněnské univerzity. V této době už má škola i svoji družinu a zvláštní dětský domov. Ředitelka školy Anna Hladíková se vedle přímé pedagogické činnosti ve výtvarné výchově a pracovním vyučování věnovala i publicistické činnosti. Výsledkem její práce bylo v roce 1959 vydání knihy „Modelování z hlíny a jiných tvárných hmot na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči“.

V roce 1957 otevírá škola kromě osmi tříd zvláštní školy i jednu třídu pomocné školy pro imbecilní děti, většinou s Downovou chorobou. Tato třída je zavedena na zkoušku v několika místech republiky, aby se získaly zkušenosti s výchovou i výukou těchto dětí. Důraz se zde klade na rozvoj řeči, na tělesnou i pracovní výchovu. Výchovná část převažuje na d naukovou. Na základě školského zákona z 31. 12. 1960 byla svolána odborná komise, která provedla prověrku vzdělavatelnosti a pracovních schopností dětí pomocné třídy. Komise navrhla třídu zrušit s tím, že dva žáci přejdou do první třídy zvláštní školy, ostatním bylo doporučeno, aby rodiče požádali o umístění v ústavech sociálního zabezpečení. Rodiče se ale tomuto doporučení bránili, proto byla třída ponechána. 1. 9. 1961 dochází ke změně ve vedení školy, ředitelem se stává Jan Blažek, který ve funkci setrvává až do 30. 8. 1970. Od 1. 9. 1970 do 31. 1. 1973 školu vede Ladislav Horník.

Budova v Joštově ulici se dostala ve školní roce 1964/65 do tak špatného stavu, že musel být z havarijních důvodů zakázán přístup do tělocvičny a do dílen. Byla proto uzavřena smlouva s národní školou v Brněnské ulici a na několik hodin byla půjčována tělocvična. Vyučování dílen probíhalo v pionýrském domě a pro školní zahradu byl získán pozemek u Modety. Žáci a učitelé tam postavili dřevěnou kůlnu.

Koncem 60. let dochází k založení sdružení pro pomoc mentálně postiženým dětem, ve kterém se sdružují rodiče i přátelé dětí potřebujících pomoc a hledajících východiska pro své děti. Společnost byla založena v roce 1969 a její pobočka v Jihlavě byla ustanovena v březnu 1971. V této době je v Jihlavě a okolí evidováno asi 300 mentálně postižených dětí. Do sdružení vstupuje 60 rodičů a přátel těchto dětí s cílem vytvářet podmínky pro výchovu postižených a jejich úspěšné zařazení do života společnosti. Hledají se možnosti pro vytvoření útulku s denní nebo týdenní docházkou. Výsledkem těchto snah je skutečnost, že 1. 9. 1973 se zřizuje Ústav pro mentálně postiženou mládež v Jihlavě.

Sedmdesátá léta jsou pro Zvláštní školu v Jihlavě roky hledání vhodných prostorů pro výuku. Vyučuje se v různých nouzových objektech, kde je chladno, třídy jsou tmavé, řeší se problémy s topením a elektřinou.V roce 1972 došlo k havarijní situaci ve vedlejší budově, proto se musí učit na směny. Vyučování začíná ráno v 7,30 hod a konec odpoledního vyučování je v 18 hodin. Ve školním roce 1972/73 ZDŠ v Leninově ulici poskytla pohostinství 7 třídám, ale pouze na jeden rok. V této době už má škola 15 tříd a v nich se učí 212 dětí. V roce 1973 byla na zahradě internátu postavena školička pro výuku žáků 6-9. ročníku. Objekt byl chladný, okna byla nízko položena, žáci byli vyrušováni kolemjdoucími a celý den se muselo svítit. Problémy byly i s plynem a odpady. Tento rok byl poslední, kdy škola plnila funkci dětského domova a internátu. Koncem prázdnin byly ústavní děti rozvezeny do různých domovů. Pedagogové nemají potřebné vzdělání, z 36 pedagogických pracovníků je jen 7 defektologů, stále chybí dílny, tělocvična, učitelé jsou nuceni k různým politickým aktivitám na úkor své odborné práce. Velkým problémem jsou žáci romského původu, kteří svým chováním, nedostatečnou hygienou a záškoláctvím narušují výchovně vzdělávací proces. Navíc těchto žáků, jak se píše ve školní kronice, přibývá. Pro tyto děti jsou organizovány školy v přírodě, kde se kromě výuky věnuje hodně času problematice hygienických a kulturních návyků. Vybraní žáci se účastní dvoutýdenních pobytů ve zdravotně sociálních kurzech. V roce 1973 se ve vedení školy vystřídali celkem 3 lidé. Po Ladislavu Horníkovi se ředitelkou školy stala Caritta Zaplatilková od 1. 2. 1973 do 31. 8. 1973 a od 1. 9. 1973 do 31. 8. 1990 školu vede Jiří Čermák.

Každoročně se nacvičují divadelní představení, v roce 1975 byla k 30. výročí osvobození uspořádána výstava výrobků a prací žáků, bylo nacvičeno pásmo básní a tanečků, žáci se podíleli na různých brigádách a v této době už nemá internát celotýdenní provoz a na neděli odjíždějí děti domů k rodičům. Před prázdninami v roce 1976 byla zvláštní škole předána budova v Brněnské ulici, ale bylo nutné ve škole provést úpravy. Základní škola, která tam dosud sídlila, se přestěhovala na Březinky. V Budově v Brněnské ulici sídlí ještě pedagogicko psychologická poradna.

Ve školním roce 1978/79 se začalo v prvních třídách vyučovat podle nové koncepce československého školství a každým rokem se pokračovalo v dalších ročnících. Zvyšovaly se nároky na děti, na učitele i na jejich rodiče. U žáků devátých tříd byly rozšířeny pokusně osnovy matematiky o učivo, se kterým se setkávají žáci v učňovských školách. Všichni učitelé vedou pionýry nebo zájmový kroužek. Ve školním roce 1978/79 skončila své působení ZDŠ 1-5. ročník pro žáky cikánského původu a škola byla předána zvláštní škole.
Počátkem osmdesátých let je nedostatek místa tak tíživý, že je nutné děti čtvrtých tříd denně dovážet autobusem do Vyskytné u Jihlavy do uvolněné části ZDŠ, v pozdějších letech do uvolněné budovy mateřské školy v Plandrech. Škola řeší i jiné problémy, zejména výchovného charakteru. Množí se krádeže, vloupání, fyzické násilí, toxikománie a sebepoškozování. Na druhé straně se pedagogové snaží využívat nových moderních metod ve výuce, škola organizuje plavecký výcvik, dopravní výchovu, hrají se divadla, žáci soutěží v různých sportovních odvětvích a podobně.

Politické změny po listopadu 1989 přinesly do naší společnosti i změny ve školství. Odchodem Jiřího Čermáka do důchodu se změnilo vedení školy, mění se přístup k mentálně postiženým dětem, od 1. 9. 1990 se stává ředitelem školy František Andrlík. Ten setrvává na ředitelském postu do 31. 7. 1996. V šesti letech jeho působení dochází k několika důležitým změnám. Škola získává budovu bývalé základní školy ve Fibichově ulici č. 67, která je za provozu, v náročných podmínkách, stavebně upravována pro 7-9. třídy školy. Stejně náročné podmínky pro výuku byly i v budově v Brněnské ulici č. 29, kde také za provozu školy probíhaly značné stavební úpravy. Z technických důvodů je internát školy přemístěn do objektu bývalých jeslí v Engelsově, dnešní Peckově ulici na Královském vršku, kam jsou děti dopravovány zvláštním autobusem. Budova starého internátu a budova školičky jsou uzavřeny, vyklizeny a posléze je nařízena demolice obou objektů. Nedostatek prostor pro výuku je řešen umístěním několika tříd zvláštní školy do budovy bývalých jeslí v ulici Březinova č. 31. V objektu kromě části zvláštní školy sídlí klub důchodců. Je ukončeno dojíždění žáků do Vyskytné a na Plandry. Ve škole jsou v této době vedle 25 tříd zvláštní školy také tři třídy pomocné školy, internát s třemi výchovnými skupinami a školní družina. Počet žáků se pohybuje kolem 250, na škole působí kolem 60 pracovníků, z toho více než 40 pedagogů.

V srpnu 1996 odchází František Andrlík do důchodu. Na jeho místo je po konkurzním řízení jmenována Božena Kučerová, která ve škole působí od ledna 1977 nejprve jako vychovatelka internátu, od roku 1985 jako učitelka.

V prvním roce svého působení zřizuje přípravný stupeň pomocné školy, jehož žáky se na odloučeném pracovišti v budově Denního a týdenního pobytu v Jihlavě stávají svěřenci tohoto zařízení, kteří byli dříve osvobozeni od školní docházky. Mění se přístup k těžce mentálně postiženým dětem, otevírají se jim dosud uzavřené vzdělávací cesty. Již v dalším roce vzniká třída pomocné školy pro děti s kombinovanými vadami. Tato třída je spolu s třemi třídami nižšího, středního, vyššího a pracovního stupně a přípravným stupněm pomocné školy umístěna do přízemního objektu v ulici Březinova č. 31, který svým charakterem vyhovuje výchově a vzdělávání těžce mentálně a kombinovaně postiženým dětem. V dalších dvou letech je pomocná škola doplněna o druhou třídu přípravného stupně a třídu pro děti s lékařskou diagnózou autismus, čímž vzniká ucelený komplex sedmi tříd pomocné školy, v níž vedle učitelů pracují také pedagogičtí asistenti. Vzniká také první přípravná třída pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, která v budově na Jakubském náměstí připravuje děti převážně rómského etnika na zahájení školní docházky. V této třídě již pracuje vedle třídní učitelky také první rómská pedagogická asistentka. Škola pro své žáky i pro veřejnost organizuje řadu akcí, besed a projektů. Ve výchovně vzdělávací práci školy se prosazují nové trendy založené na kooperaci, diferenciaci práce a aktivní spoluúčasti žáků na výuce.

Od 1. ledna 2001 se osamostatňuje pomocná škola. Zvláštní škola internátní přechází do právní subjektivity a stává se příspěvkovou organizací statutárního města Jihlava. Rozhodnutím zastupitelstva města je v této době škola, která působí ve třech budovách na Jakubském náměstí č. 2, v ulicích Brněnská č. 21 a Fibichova č. 67, přemístěna do objektu zrušené základní školy v ulici Jungmannova č.6. V tomto rekonstruovaném objektu zahajuje škola, po desetiletí rozdrobená do mnoha různých míst a budov, dne 1. září 2001 výuku pod jednou střechou. Ve škole je vzděláváno kolem 150 žáků, výuku zajišťují učitelé převážně se speciálně pedagogickou kvalifikací, rómští asistenti a vychovatelka školní družiny. Díky vstřícnému postoji magistrátu města jsou děti do školy dopravovány školním autobusem. Z důvodu stále klesajícího počtu ubytovaných žáků je k 30. 8. 2003 zrušen internát školy s třemi odděleními.

Společenské trendy, směřující v posledním desetiletí k integraci a inkluzi handicapované populace, nacházejí řešení v novém školském zákonu, který s platností od 1. 1. 2005 mění zvláštní školy na školy základní.